Zámek Konopiště

Zakázaná láska

S Konopištěm je neodmyslitelně spojený osud arcivévody Františka Ferdinanda a jeho půvabné manželky Žofie Chotkové. Ačkoli šlo o velmi idylický pár, který se mohl pochlubit harmonickým a do značné míry romantickým manželstvím, jejich cesta ke společnému štěstí rozhodně nebyla jednoduchá a připomíná spíše románový námět než skutečný příběh.

František Ferdinand byl synovcem císaře Františka Josefa a patřil tedy k nejvýše postaveným mužům v zemi. Oproti tomu Žofie byla dcerou rakouského diplomata a hraběnky a ačkoli byl její rodokmen stejně starý jako ten habsburský, její rodina postrádala majetek a významem se Habsburkům samozřejmě nemohla rovnat.

Kdy se poprvé mladí lidé setkali, není známo, nicméně to pravděpodobně bylo v době, kdy arcivévoda sloužil v Praze. Tomu, že Žofie mladého arcivévodu zaujala, se není co divit. Šlo o velmi půvabnou mladou ženu, která se pyšnila štíhlou, vznosnou postavou, bohatými tmavými vlasy a hnědýma očima. Navíc měla obrovský přehled, byla sečtělá a velmi vtipná. Arcivévoda a Žofie se začali tajně scházet a brzy se do sebe bláznivě zamilovali.

Oběma však bylo jasné, že případný sňatek narazí na množství problémů, protože podle společenských měřítek nebyla Žofie pro Františka Ferdinanda dostatečně urozená. Oba dva milenci to velmi dobře věděli a také arcivévoda v jednom ze svých dopisů napsal: „Když má našinec někoho rád, najde se vždycky v rodokmenu nějaká maličkost, která zakazuje manželství, a tak se stane, že u nás vždy muž a žena jsou navzájem dvacetkrát příbuzní. Výsledkem je, že polovina dětí jsou blbci a idioti.“

K prozrazení tajného vztahu došlo víceméně náhodou, když se arcivévoda v jedné z hádek nechal unést svou vyhlášenou prchlivostí a údajně vykřikl: „Žofie je má nevěsta!“ Po tomto prohlášení nabraly věci rychlý spád. František Ferdinand už déle vztah tajit nemohl, ale potřeboval veškerou svou duševní odvahu, aby tuto skutečnost dokázal sdělit císaři a požádat ho o povolení k sňatku. Celkem správně se obával, že takový sňatek bude císař považovat za zradu poslání následníka trůnu.

Nicméně i přesto na své lásce trval a byl ochotný se kvůli své vyvolené vzdát i císařského trůnu. Císař mu dal rok na rozmyšlenou a slíbil mu, že pokud i nadále bude na svém rozhodnutí trvat, podvolí se. Předpokládal totiž, že se jedná o chvilkové poblouznění, které mladého arcivévodu přejde. Nicméně čas neubral zakázanému vztahu nic z jeho intenzity, takže po roce císař uslyšel stejnou odpověď.

V roce 1900 se tak odehrála svatba zamilovaného páru. Arcivévoda se dostavil v uniformě, nevěsta měla bílé atlasové šaty. I přes pochyby širokého okolí spolu měli idylické manželství a milovali se až do osudného okamžiku, kdy oba podlehli při sarajevskému atentátu.